Rozhovory

Rozhovor s trenérem Václavem Šmídem před začátkem jarní části mistrovské sezóny (3.4.2012)

Otázky pro trenéra Václava Šmída si tentokrát připravila Lucie Žáčková, které tímto správce webu děkuje za zájem a pomoc s fungováním chrustenických fotbalových stránek. Za zápis rozhovoru děkuju Janě Zelenkové. Co Lucku zajímalo?

Lucie Žáčková: Jak hodnotíš zimní přípravu na jarní sezónu?

Václav Šmíd: Neproběhla úplně podle mých představ, spokojen jsem s přípravou na umělce, kde pravidelně chodilo dost hráčů, rezervy ale máme ve fyzické přípravě týmu.

L. Ž.: V posledních přátelákách se celkem dařilo, povede se dobré výkony přenést do mistráků a posunout tým v tabulce nahoru?

V.Š.: Jako trenér samozřejmě říkám, že určitě! Vzhledem k tomu, že aktuálně máme celkem široký kádr, omladili jsme družstvo, mladší hráči na sobě zapracovali, změnili jsme rozestavení, tak si myslím, že jaro nás posune výš.

L.Ž.: Zajímalo by mě, jestli je po přípravných zápasech jasno o postu brankářské jedničky.

V.Š.: Ano, momentálně bude jedničkou Robert Lhoták, jelikož se účastnil celé přípravy. Dále máme k dispozici Davida Kůtu, do brány by mohl naskočit i mladík David Ondračka. Robert se v přípravě jevil dobře, v bráně začne on.

L.Ž.: Po trestu se do týmu vrací Josef Paták, na jaký post s ním počítáš a proč?

V.Š.: Aaaa…, rodinná otázka :-). Po trestu se vrací nejen Josef, ale i Roman Neliba. S Pepou počítáme na post defenzivního záložníka i vzhledem k jeho zkušenostem a schopnosti rozehrávat balóny. S Romanem počítáme do stoperské dvojice.

L.Ž.: Vidíš nějaký zásadní posun ve fungování klubu celkově za poslední půlrok?

V.Š.: Družstvo je více stmelené, mladší hráči do týmu dobře zapadli, měli by se ale více zúčastňovat pozápasových hodnocení. Důležitou změnou je, že mi s přípravou týmu konečně někdo pomáhá. Asistentem se stal Petr Penc, který se dobře zapojuje do přípravy družstva.

L.Ž.: Na výboru řešíte spousty dalších vylepšení areálu a klubovny, myslíš, že se v dohledné době podaří něco dotáhnout?

V.Š.: Chceme dotáhnout hlavně technické zázemí, tak aby byla jednodušší údržba a příprava areálu nejen pro fotbalové akce. Doufáme, že nám zůstanou nakloněni naši partneři, kteří nám doposud hodně pomohli s budováním areálu. Drtivá většina získaných prostředků jde totiž právě na tyto účely. Také bychom rádi dořešili zavlažování hřiště.

K aktuální situaci v týmu řekl pro web pár slov také druhý trenér Petr Penc (3.4.2012):

S trenérem mužstva Václavem Šmídem se snažíme názorově sjednotit a stanovit podmínky a cíle pro další přípravu. Slabiny týmu vidíme v taktické sehranosti a tomu chceme přizpůsobit i tréninkovou přípravu během jarní sezóny. Cílem je důstojně odehrát mistrovská utkání a kvalitně se připravit na další sezónu. Chceme se individuálně věnovat hráčům, kteří ještě mají rezervy v technice vedení a zpracování míčů. V zapojení mladé generace vidíme perspektivu pro další sezóny. Chceme stabilní sestavu a kvalitní náhradníky. Jsme rádi, že zájem hráčů je na začátku sezóny nad očekávání. Díky zájmu a bojovnosti hráčů v přípravných zápasech máme částečně ulehčenou situaci pro přípravu sestavy na jednotlivá utkání. Věříme, že fotbal nás všechny bude bavit, když snaha všech přinese dobré výsledky v podobě úspěchu v jarní sezóně.

Rozhovor s Richardem Špačkem po jeho střelecké show v Osově (10.9.2011 Osov-Chrustenice 2:5)

Web: V posledním zápase jsi dal za Chrustenice čtyři góly (já osobně jsem měl radost z tvojí radosti po každém z nich), už se ti to někdy povedlo?

Richard Špaček: Co se týká fotbalu, tak jsem asi chodící databanka, protože musím mít přehled kdo, kdy a kolik... O sobě to platí dvojnásob. Ohledně Mořinky mám zcela přesné statistiky zpátky 35 let, u mne od roku 1983. Takže ohledně gólů mohu zcela přesně říci jak se "kdy kde a kolik" střelecky zadařilo… Takže odpovídám ano, už se mi to v životě povedlo. V Osově jsem dal (za dospělé ) kvarteto gólů za zápas pošesté v kariéře. Ale zajímavější než četnost bude asi fakt, nad kterým "kroutím hlavou" já sám. 6x se mi to povedlo za poločas!!! V tom je počítán i osobní rekord 5 branek za zápas, kdy u Berounky na srbském hřišti lovil soupeř v druhé půli taktéž 4 x míč ze sítě. Soudím, že je to zvláštní kombinací pohody střelce versus celého mančaftu, která se do člověka vpije a vše odstartuje ten první zásah. Vše začíná už od zadních řad a dnes už po té dlouhé době nevidím jen ten vlastní gól, ale hlavně to, že na něj se musí "nadřít" i ti, kteří pak nejsou v novinách (zavedl bych kanadské bodování i ve fotbale). Každopádně radost z gólu nezmizela a dlouho se tak nestane...

Web: Doposud jsi byl vždy soupeřem TJCH, letos bojuješ za naše barvy. Jak jsi bral TJ Chrustenice jako soupeře a jak je vidíš teď jako jeden z jejich hráčů?

R.Š.: Chrustenice - Mořinka. S ohledem toho, že jsme svorně až na výjimky těžko postupovali a nemohli (naštěstí) sestoupit tak, jsme o sebe zakopávali pravidelně víceméně nikoliv s nadšením. Na chrustenické hřiště jsme se netěšili (60% rozlohy "našeho" hřiště na Mořině!!!) a do kabin už vůbec ne. Měli jsme pocit, že nás někdo zapřáhne za oj a odveze do Kladrub. (Pochopí ten, kdo ví, že zde byli léta koňské buňky). Ale mnohdy jsme museli před místními borci smeknout!! Pro zajímavost: Největší prohra 0:7, nejvíc smutní odcházeli do "kabin" domácí po výhře Mořinky 6:2. Až do roku 2004 máme nad Chrustenicemi ve v zájemných soubojích dle statistiky navrch. Od té doby ale nedokážeme Chrustenice porazit. Tradiční parta se na Mořince rozpadla a ty poslední léta byly o hledání hráčů "srdcařů", na které bude spolehnutí. Generační výměnu každý nezvládne hned. I Chrustenice si prošly krizí, (např. v roce 1999 se prali s Mořinou o poslední místo). Tady musím sportovně přiznat, už dle zázemí udělaly Chrustenice ne krok, ale několik skoků vpřed, vše je v lidech a zde je evidentní, že zde jsou lidé co za klub "dýchají".

Web: Věnuješ se fotbalu i jako funkcionář, jak vidíš současné dění v berounském fotbale?

R.Š.: Po okresních volbách čekáme všichni změny k lepšímu. A snad to nedopadne jako na Strahově, kde zůstalo u toho čekání. Komunikace s lidmi s vedení se ale určitě zlepšuje, zdá se že se kultivují i rozhodčí, bohužel hráči jim to příliš neusnadňují. A to je začarovaný kruh, kultivovaný hráč (za to jak hraju si mohu jen já sám) přitáhne k fotbalu stejné sudí a naopak. Bude zajímavé jak se dotknou změny ve financování např. berounského okresu, který nepatří k největším a též malých TJ. Kolik procent členské základy po tomto velkém třesku zůstane klubovým barvám věrných. Mít klub rád černé na bílém už nebude zadarmo.
Pro berounský deník jsem předloni napsal článek, který rekapituluje 20 let od revoluce na berounských hřištích, neboli všemožné statistiky, postupy, sestupy, střelci apod. Kdo tenkrát nezachytil a má zájem, rád přepošlu.

Web: Tvůj názor na chrustenické hřiště? Dost lidí si myslí, že v hodně zápasech neuspějeme, protože je malé a našim hráčům neustálé souboje nevyhovují...

R.Š.: Zvedám všechny ruce a hlasuji pro zvětšení hřiště. Zde zřejmě alespoň do šířky, každý metr dobrý. Na rozdíl třeba od Lužců, zde ta možnost je. Prospěje to fotbalu a zdá se, že dle typů zdejších hráčů i celku.

Web: V Chrustenicích jsi na hostování z Mořinky, děláš tam i funkcionáře. Dospělé jste pro letošek přerušili, máte už nějaké plány co dál s fotbalem na Mořince?

R.Š.: Nás 5 členů výboru TJ včetně kolegy Romana Pixy věříme, že přijde náš "comeback", tým se dá dohromady a Mořinka z fotbalové mapy nezmizí. Možná je to klišé, ale jistá tradice tomu zavazuje. Malé připomenutí: Když se chrustenický klub zakládal, Mořinka se proháněla ve vodách Okresního přeboru a to pak dalších 5 let. Od té doby dokázala 3x postoupit do vyšší třídy, žáci se stali před 11 lety přeborníky celého okresu (už to je vyznamenání na tak malou obec a lidi okolo capartů). I přesto, že místní chrustenická jednota, kde nyní rádi hostujeme, má tradici o něco méně bohatou (ale vše už se dohání), těžko si lze představit, že by zde někdo dobrovolně zahodil klíče od hřiště a vůbec tak pěkného areálu. A tak zbývá jen maličkost, odmyslet si, že žádný areál na Mořince nemáme a věřit, že určitá množina našich hráčů nervozně očekává až přijde jejich čas. Kromě nás dvou další hrají na Zdejcině a některé mladé ročníky posílili Letovský SK. Radost nám doufejme udělá naše starší přípravka.